Není to krize. Není to extrém. Je to běžné. Jeden úvazek nestačí, volný čas je rozbitý na úlomky a energie se počítá v procentech baterie, ne v hodinách. Dospělost v roce 2025 se nepozná podle stability, ale podle schopnosti ustát chaos – aspoň trochu důstojně.
☕ Ráno: rutina bez rozjezdu
- Budík, kafe, rychlá sprcha, svačina do ruky
- Mozek startuje pomaleji než notifikace
- Děti do školky, první e-maily, a už se to valí
- Není prostor přemýšlet. Jen dělat
👨💻 Dopoledne: multitasking jako defaultní režim
- Práce, která se nedá stihnout v pracovní době
- Kalendář přeplněný schůzkami, přitom reálná práce čeká až „po pracovní době“
- K tomu telefon od školy, rychlá faktura, věčné „pošli to ještě dnes“
„Než si vůbec sednu, mám pocit, že už ztrácím čas.“
— Marek, 41 let
🍞 Odpoledne: druhá směna
- Návrat domů není konec. Je to přepnutí na další režim
- Děti, nákup, večeře, domácnost
- A pro mnoho lidí ještě vedlejšák: freelance, noční směna, kurýrování
- Nebo aspoň „dodělání restů z práce“, aby zítra nebyl průšvih
🌒 Večer: ticho nebo vypnutí
- V lepším případě čtení, seriál, chvíle klidu
- V horším: ticho, které nepřináší úlevu – jen prázdno a vyčerpání
- Spánek přichází pozdě. Mozek jede dál
📉 Co to dělá s tělem i hlavou?
- Únava, která se nedá dospat
- Vztahy, které přežívají na automat
- Tělo, které nemá čas si říct o pomoc, protože pořád slouží
📌 Shrnutí
Být dospělý dnes znamená stíhat víc, než je zdrávo – a tvářit se, že je to normální. Práce se vrství, odpočinek mizí a vedlejšáky už nejsou volba, ale nutnost. A právě proto je důležité mluvit o tom, že přežívání není standard.
💬 Není selhání, když jsi unavený/á. Selhání je předstírat, že nejsi.
